Spolu jsme silnější: příběh Strašáka
23. 1. 2017, Redakce
EDEN – Po celou dekádu byl Strašák jako lídr slávistického kotle téměř u všech zápasů Slavie. I když megafon předal před dvěma lety svému nástupci, na Slavii samozřejmě chodí dál. Vídat ho můžete hlavně na ploše před domácími zápasy, kdy čte soupisku červenobílých.
Já jsem se slávistou narodil, poprvé na Slavii mě ještě do starého Edenu vzal táta. Chodíval jsem ale i s oběma dědy, ačkoliv jeden z nich je Bohemák. Slávistický děda nechyběl na žádném zápase. Ačkoliv chtěla babička jet třeba na výlet, děda nemohl vynechat zápas v Edenu.Sledoval jsem, jak se fandí ve světě, na jiných stadionech. U nás nebyl takový druh fandění moc k vidění a tak jsem jednou kamarádům řekl, že si vylezu na plot, vezmu megafon a zkusím to i u nás. Vylezl jsem, zkusil to a 10 let neslezl.
V době, kdy jsem kotel řídil, jsem vůbec nevnímal, že nevidím fotbal. Vždy jsem žil hlavně atmosférou, emocemi, fanděním. Dnes si fotbal o to víc užívám a můj další cíl je oživit i další tribuny v Edenu. To je můj sen.
Nejhezčími zážitky se Slavií jsou samozřejmě tituly, postup do Ligy mistrů a jeden z obrovských životních zážitků – výroční zápas Slavie ve Splitu u příležitosti výročí 100 let od založení Hajduku.
Slavia je pro mě všechno. Poznal jsem tam svou přítelkyni, kamarády, pracovní partnery. Být slávistou je náboženství.
